Ahoj, kopyta!
Já jsem Vichřice. To největší kopyto na planetě.
(Ne, vlastně ne. Víte, mám se celkem ráda, netrpím nějakým pocitem méněcennosti nebo podobnými hloupostmi. Na slova jako "deprese" jsem až nakažlivě sluníčkový pohodář.)
Toliko na úvod samozřejmě nestačí. Jsem Vichřice, je mi 17, studuji humanitně zaměřenou střední školu s velkým důrazem na osobnostní rozvoj jedince a bydlím na intru. To znamená, že se stravuji ve školní jídelně - a to je podstatná informace. Další nepodstatné, ale zajímavé: jsem tak trochu novopohan, tak hodně metalista, nikoli satanista, knihomol, geek s vážnou diagnózou, strašný střevo, ironická jako životem znavený suchar před důchodem, seriálový maniak, optimista, sangvinik a extrovert, povahový typ Vizionář...
Jo, a jsem tlustá.
*ňuf, a je to venku*
Ono mít takovej integrovanej skafandr není žádná sranda, jak asi ví každej, kdo ho má, a jen trochu se zajímá o svoje tělo. Přece jen, musíte v něm přežít aspoň 80 let, než se dostanete do důchodu, abyste mohli odvádět daně. Ne, trochu ubrzdím, a budeme se tvářit, že tohle je plně seriózní článek. Na rovinu říkám, že následující fotka je strašná (ale po čase jsem otevřela photoshop!), ale zobrazuje realitu.
Tedy, přesněji řečeno, realitu na konci září.
A hele, ono to v kombinaci s tou obří hlavou nevypadá zase tak blbě!
Jak k tomu, pro všechny bohy co člověk kdy vymyslel, došlo? Akademicky shrňme v bodech:
- Při narození jsem byla cvalík s va(n)hou 4,30 - uznávám, že tohle asi není relevantní
- Vše začalo až v pubertě (tak jako všechno, hormony zas*... tracený
- Kvůli své pomýlené hlavě, řádění estrogenu a jeho gangu a sociálnímu tlaku jsem zhruba ve čtrnácti propadla depresím. Co je proti depresím super? Žrát. Co při depresích neděláte? Nemáte náladu se starat o svoje zdraví.
- Pozvolný propad zdraví asi nikoho nepřekvapí.
- Vyvrcholilo to o prázdninách před nástupem na střední školu. Akné bylo na vrcholu, ale kromě toho mi začaly vypadávat vlasy. Ve velkém. Po hrstech. To deprese jenom prohloubilo.
- Nástup do prváku věci trochu vylepšil. Stres z nového prostředí nebyl velký a znovu profackoval a probudil mého spícího extroverta. Kde se tedy stala chyba, když už deprese odezněly?
- I-N-T-R. Jasně, není plnej baculek, ale já a moje životní styly jsme na tohle nebyly připravený. Nenašla jsem si cestu, jak si uchovat alespoň stávající pohybové aktivity, a tak tělo chřadlo. Co horší, začala jsem si ve velkém kupovat sladkosti a tláskat je do sebe u seriálů. Tak se stalo, že zatímco o prázdninách (padání vlasů, abychom se orientovali) jsem měla 72 kilo a ještě docela slušnou postavu - předtím to ale bývalo lepší - své šestnácté narozeniny jsem v lednu oslavila s 80 kg. A to znamenalo co? No, nehádejte dlouho, novou vlnu depresí!
- Jak z toho ven? Přece dát na všechna ta "chytrá" doporučení na internetu a hubnout. Jak? 1400 kcal denně, omezit tuky. Celozrnné pečivo? Zdravé! Müsli? Jasně! Zdravá výživo, do mě?
- Jak tohle dopadlo? O prázdninách jsem se ocitla na 85, 3 kg. Životní maximum. Zhroucení. Jakto, že to bylo tak strašně špatně? Měla jsem fakt tak slabou vůli, že to nešlo? Co jsem dělala špatně? Spoustu věcí, ale potom to naštěstí šlo nahoru. Respektive, dolů.
Abychom si tedy rozuměli, v současnosti už nevážím 85 kilo. Tuhle váhu jsem na displeji digitálky spatřila naposledy na konci září 2016. Věci se totiž začaly měnit. Prázdninové zhroucení bylo moje dno, od kterého jsem se odrazila - tývole, to zní básnicky! Ne, vážně, byl to zlom, protože jsem se rozhodla, že tohle prostě nejde. Prostě s tím něco udělám. (To je ta vášnivá touha, kterou propagoval už Napoleon Hill!). Začalo to knížkami o osobním rozvoji, protože je jasné, že když vyléčíš hlavu, vyléčíš i hlavu. I Patrick Jane v The Mentalist pravil, že za velkými změna zevnějšku stojí ještě větší změny uvnitř. Hlavu jsem si vyléčila - takže v případě, že vám sem tam přijdou předchozí řádky jako fatální blbost, psychiatry nevolejte. Stejně by mi nic nenašli.
Současně s tím jsem se začala i vzdělávat. Jak? Ve zkratce, chápu, jak funguje lidské tělo, jak fungují hormony, metabolismus různých makroživin a tyhle srandy. Trvalo to sice dlouho, ale postupně jsem změnila svoje stravovací návyky. Zjistila jsem, že když po vysazení pečiva a příloh zmizelo akné, že to asi bude fungovat. Od té doby jsem čtyři měsíce testovala, co bude pro moje tělo asi nejlepší.
Zhubla jsem viditelně, vážím momentálně 77 kg. (Lidi, lidi, to je osm kilo doléééé!)
Zastavte oslavy, to je pořád hodně. Pořád jsem jako "paňáček mišelin". Ale je to úspěch, je to pokrok, za který jsem vděčná. Tak vděčná, že jsem založila FURWEB. Budu vás tady informovat skoro o všem, co mě napadne - v souvislosti s mou cestou, samozřejmě. Nebudu první ani poslední, kdo podobný blog píše, ale to mi nevadí. Už jsem se se mnou seznámili, na další články se můžete těšit.
Jen ve zkratce - jak se stravuju? Ne podle definice žádného stravovacího stylu. Paleo je mi sympatické a primal ještě víc, protože jím mléčné výrobky. Snáším je dobře, pokud to s nimi nepřeháním, samozřejmě. A taky jím luštěniny, protože mi tady zle nedělají. Pečivo nejím, přílohy taky ne, brambory občas, když mám velký výdej nebo "cheatday". Proč mám @ghd><@** cheatday? Protože intr. Protože rodina. Ale k tomu až příště :))
Ďýk, kdo jste četli. Jsem Vichřice, a těším se příště!